Bekinka, Bekulinka, Bekulínek, Bekulda...aneb blondýna z rhódských pláží:-)))
Od jejího třetího měsíce je můj život spojený s jejím.
V roce 1998 jsem začala jako 20ti letá pracovat v Řecku na Ostrově Rhodos a tam se rozjela má kariéra nejen v oblasti cestovního ruchu, ale také mé radosti a povinnosti z té malé chlupaté kuličky, kterou mi jeden řecký kamarád přinesl jako dárek. se slovy tady máš: "skatulaki mikro" neboli malé hovínko (velmi rozněžnělé označení milého stvoření..pozn,autora ).
NIKDY mě nenapadlo, abych obětovala pejska kvůli kariéře nebo postupu. Vždy jsem to dokázala nějak zařídit, že jsem si dokonce jako první průvodkyně vydobila stálou letenku pro Beki do Tuniska, kde jsem pak tři roky pracovala a žila.
Bekinka si toho hodně zažila. Někdy to se mnou neměla opravdu lehké a já jsem pro ni pro usazení v Praze chtěla udělat jen to nejlepší. Finále všeho byla Psí školka Happy Dog, která vznikla jen a jen z popudu mé lásky k Beki.
Bekinka mě ovšem vyšplouchla a se psama ve školce se rozhodla prostě nekamarádit. To je jeden z okamžiků podnikání, které Vás v počátku ani nenapadnou. Neustále se snažím přemýšlet, jak bych jí kromě přestěhování do domku, mohla ten její život zpříjemnit.
TeĎ už vím ale úplně přesně, co je jejím největším štěstím v životě....JÍDLO! Zárověň jsem tím ale také odhalila kus sebe..vždyŤ se říká, jaký pán, takový pes. Bohužel není vyhnutí.
Beki je jako člověk. Velmi...opravdu velmi inteligentní. Nikdy nemocná. Velmi silná osobnost, která, se i při předem prohrané bitvě, stejně snaží "mít poslední slovo", ať jí to stojí cokoliv.
Bekinka...skatulaki mikro